Projekt Křížová cesta

Původní Křížová cesta na Křížový vrch měla čtrnáct zastavení – figurální sousoší v životní velikosti, která vytvořila plzeňská firma Galgani. Vystavění těchto soch umožnila sbírka mezi obyvateli blízkých i vzdálených měst a obcí. Jak tato sbírka umožňovala, zastavení při cestě vzhůru postupně přibývala od roku 1900 do roku 1902. Starala se o to ustavená komise, ale hlavní zásluhu na pořízení této křížové cesty měl stavitel Niklas Menzl z Losiny pod Křížovým vrchem. Už roku 1929 však Václav Hataj, historik z Chotěšova a okolí, popisuje Křížovou cestu jako zaniklou.

Namísto původních čtrnácti zastavení, vychází návrh z varianty sedmi zastavení, uplatňované v Evropě na přelomu patnáctého a šestnáctého století. Koncem patnáctého století se z celku pašijového příběhu začala vyčleňovat část, představující bezprostřední utrpení Krista před smrtí na kříži, a to úsek, zdůrazňující „vlastní výkon trestu“ po odsouzení Pilátem, jenž je nucen vykonat nesením kříže až na popravní místo, kde bude ukřižován a pohřben. Protože výjevy zobrazovaly převážně klopýtajícího či padající Krista pod křížem, ujalo se také pojmenování Sedm pádů či Sedm posledních kroků Krista. Označení zastavení jako pády mohlo souviset i s tím, že modlící se věřící při provozování pobožnosti u každého zastavení poklekli.

Současná obnova navazuje na historickou tradici poutních míst. Jednotlivá zastavení v návrhu jsou vybrána architektem Janem Soukupem, na podkladech evangelií, podle křesťanské významnosti a konzultována s emeritním biskupem Františkem Radkovským.

Ludmila Seefried-Matějková

• narozena 13. 11. 1938 (Heřmanův Městec)
• 1956: maturita na výtvarné škole Praha-Vinohrady – sochařství, prof. M. Uchytilová
• 1957: kamenická praxe – Praha
• 1964: přijetí do Svazu výtvarných umělců
• 1967: stipendium na Vysoké škole výtvarných umění (HfBK), západní Berlín
• 1972: ukončení studia na HfBK mistrovským rokem, Prof. J. H. Lonas
• 1973: pracuje jako samostatná sochařka v Berlíně
• 2015: návrat do České republiky, bydliště Drmoul u Mariánských lázní

 

Paní Ludmila Seefried-Matějková vyrůstala ve východních Čechách, její otec František zde založil dřevařský podnik. Avšak po únorovém převratu v roce 1948 o něj přišel. Došlo tak k vynucenému stěhování rodiny do Mariánských lázní. Přes první zamítnutou přihlášku (z politických důvodů) se Ludmile-Seefried Matějkové podařilo dostat na Výtvarnou školu v Praze. Režim paní Seefried-Matějkovou ale nadále zkoušel. Neúspěšné přijímačky na umělecké vysoké školy skrz nevyhovující posudky, snaha Státní bezpečnosti ji získat do svých řad…Seefried-Matějková se ale s komunistickým režimem nezapletla.

 

Díky přijetí do Svazu výtvarníků mohla vystavovat a prodávat svá díla. Dostávala také nabídky na možnost studia v zahraničí. Nakonec úspěšně odjela studovat do západního Berlína, kde se seznámila se svým budoucím manželem (Rainer-Maria Seefried), který se v prvních týdnech stal jejím průvodcem. Společně se v Berlíne usadili. Po roce 1968 její rodinnou situaci znovu zkomplikovala politická situace. Komunistický režim ji ne vždy povolil navštívit rodinné příslušníky. Paní Seefried-Matějková si v roce 1983 dokonce dopisem stěžovala prezidentu Husákovi, aby mohla vycestovat na pohřeb svého otce. Povolení k výjezdu po tomto kroku dostala. Mezitím se její jméno stalo známým v uměleckých kruzích. V Berlíně například vyhrává několik významných soutěží na umístění soch ve veřejném prostoru.

Návrat do České republiky a spolupráce s obcí Chotěšov

Po listopadu 1989 se stále častěji navrací do České republiky, kde uspořádala několik samostatných výstav. Ke stálému návratu do České republiky dochází v roce 2015 a jejím bydlištěm se stává Drmoul u Mariánských Lázní. Právě v roce 2015 se po vzájemné dohodě mezi Obcí Chotěšov a sochařkou, začíná v konventu kláštera zakládat její stálá sochařská expozice. Myšlenka založení expozice přichází od Ing. Arch. Jana Soukupa z Plzně, který se s tvorbou L. S. Matějkové již setkal.

Křesťanská víra autorku neopustila. Rukopis vložila do křížové cesty

Součástí tvorby L. S. Matějkové jsou také duchovní témata. V průběhu života si prošla různými ústrky, víra ji ovšem neopustila. „Lidé by neměli zapomenout, co se dělo. Měli by být čestní a svědomití, mít na paměti, že nad námi je Bůh a za všechno se platí,“ říká Ludmila Seefried-Matějková. „Neškodilo by, kdyby se v rodinách prohloubila víra v Boha a nezapomínalo se na staré hodnoty,“ sdělila například paní Seefried-Matějková pro Paměť národa.

Bylo proto jen otázkou času, kdy dojde k jejímu oslovení ohledně myšlenky na znovu osazení křížové cesty na Křížový vrch. Dílo a životní zkušenost L. S. Matějkové nenechávaly nikoho na pochybách, že právě její rukou zpracované téma křížové cesty vyústí v kvalitní výsledek. Toto se plně potvrdilo v předvedeném souboru sedmi bronzových reliéfů.

Jednotlivá zastavení jsou tvořena vertikální stélou, která odkazuje na tradiční tvarosloví architektury křížových cest. Čelní strana stély je po obvodu lemována úzkým rizalitem, který vymezuje prostor, v jehož horní třetině je zapuštěna deska, ilustrující výjev konkrétního zastavení formou nízkého reliéfu. Na reliéfech jednotlivých zastaveních je pozornost soustředěna především na Ježíše Krista, na jeho samotu na této cestě na smrt. Vyobrazení eliminují většinu okolních postav. Kromě Krista samotného je zobrazen Pilát, který Ježíše neshledával vinným, dále Ježíšova matka Marie a jeho milovaný učedník Jan, jen ti jsou zahrnuti do dění na reliéfech. Šimon z Kyrény pomáhá nést kříž nedobrovolně, proto je i není přítomen. Realistická modelace reliéfů, je i přes narativní charakter oproštěná od zbytečné popisnosti, ponechává prostor přihlížejícím pro vlastní zamyšlení a hlubší vnímání poslední cesty Krista.

Stély budou odlity z vysoko pevnostního, barevně tónovaného betonu UHCP, materiálu současného architektonického jazyka, který vyniká svými mechanickými vlastnostmi, tvrdostí povrchu a odolností. Překonává výsledky dosažené u tradičních betonů či kamene a výrazně prodlužuje životnost. Reliéfy jsou odlity v bronzu, následně cizelovány pro zvýraznění plasticity. Materiály si vzájemně nekonkurují, hladký přírodní povrch betonu nechá naplno vyniknout ušlechtilosti bronzu. Návrhy finální podoby jednotlivých zastavení Křížové cesty dotvořil pan Jakub Vainar z Plzně. Převedení reliéfů do jejich bronzové podoby se ujala firma manželů Pecherových, působící ve Staré Vodě u Mariánských Lázní.

1. Kristus před Pilátem. Pilát neshledává Ježíše vinným při jejich hovoru. Přesto ho pod tlakem davu vydává na smrt.
2. Kristus přijímá kříž. Kristus ví, že jeho oběť je určena Bohem otcem, zmučen bičováním, oddaně kříž přijímá.
3. Kristus padá pod křížem. Kristus je hnán pochopy na horu Golgota, padá pod trámem kříže.
4. Šimon z Kyrény pomáhá nést Ježíši kříž. Šimon je nucen žoldáky k této pomoci.
5. Kristus na kříži, matka Marie a apoštol Jan. Kristus poroučí svou matku do ochrany svého milovaného učedníka Jana.
6. Kristus umírá na kříži. Po slovech „Dokonáno jest“ Kristus umírá. Z jeho probodnutého boku vyjde krev a voda.
7. Vzkříšení – zmrtvýchvstání. Třetího dne vstává Ježíš z hrobu.

Na zhotovení díla se podíleli:

• Akademická sochařka Ludmila Seefried-Matějková
• Obec Chotěšov
• Obec Přehýšov
• Město Stod
• MAS Radbuza
• Ateliér Soukup Opl Švehla, s.r.o.
• Jakub Vainar
• Manželé Pecherovi
• DYBS Plzeň s.r.o.
• BP Brůna s.r.o.